Rozvod

[Ivan Lelák]

Máš osobní zkušenost? Protože pokud ne, tak nevíš o čem mluvíš. Aby se člověk byl schopen domluvit na tom, že je definitivní konec, tak tomu musí zákonitě předcházet něco, co ho k tomu rozhodnutí dožene... A to, co tomu předchází, nemá většinou s rozumem téměř nic společné.

Já mám osobní zkušenost. Rozvedl jsem se před 9 roky, po 23 letech manželství. Neměli jsme děti, měli rozdílné zájmy, přátele, vzdálili jsme se a žili skoro jako dva přátelé. Pak jsme se dohodli na rozvodu, proběhl v pohodě, vše se připravilo, rozvedli nás do 10 minut, nescházíme se pravidelně, ale jsme kamarádi. Postavil jsem malý domek podle svých představ, mám partnera se stejnými zájmy, žijeme SPOLU a ne vedle sebe a přestože to byl tehdy i přes pohodový rozchod docela stres, dnes vím, že to bylo nejlepší rozhodnutí mého života.

[JaRooN]

Ivane, v takovém případě gratuluji k hezké zkušenosti. Ze svého okolí takový pár neznám.

[Hasič]

Kamile, kdybys potreboval, Tobe pomohu osobne. A veř, že svině jsem řádná, všemi mastmi mazaná, popularnimi medialnimi hvezdami zaškolená!

[decebal]

Pokud bych je chtěl, tak buď adopce a nebo sbohem a šáteček. Proto by asi bylo ideální, prvně počít a pak až řešit papíry na radnici.

Koukám, ty jseš takovéj parťák do nepohody, co? 

[martar]

Tedá koukám, kolik je tu romantiků

 

Liquid je prostě pragmatik. Co si budem povídat, reprodukce je asi jediný vážný smysl života (na rozdíl od dobrého jídla, pěkných hodinek, chlastu, aut, nemovitostí, cestování či milenek). Taky je to jedna z mála forem nesmrtelnosti. Každý holt nemůžeme napsat dobrou knihu, složit symfonii nebo postavit dechberoucí stavbu...

 

Abych nebyl OT: rozvod v klidu je naprostý zázrak, gratuluji všem, kterým se to povedlo...

[Guest Kamil]

Kamile, kdybys potreboval, Tobe pomohu osobne. A veř, že svině jsem řádná, všemi mastmi mazaná, popularnimi medialnimi hvezdami zaškolená!

 

To potěší!

 

[Liqid]

Koukám, ty jseš takovéj parťák do nepohody, co? 

 

Jsem momentálně v životní fázi, kdy si chci užít co zdraví dovolí. Když se mi občas nějaký kamarád "pochlubí" co mu stará doma vyvádí (mimibazar není scifi) tak fakt koukám. Já proti vztahům a ženám nic nemám, spíš naopak. Ale když se dostanu do situace, kdy mi vztah nevyhovuje, bere mi čas, enegrii, peníze a nic mi nedává, tak nečekám a jednám. Znám lidi, který jsou moc pohodlný a raději si nechají doma s*át na hlavu, než aby něco udělali. 

 

Konkrétní příklad: Kamarád měl holku cca 5 let. Za tu dobu perfektně ochočenej. Dělal co řekla, nosil co řekla, myslel co řekla. Pak jí přišel na nevěru s nějakým pakem. Nějak se jí podařilo ho odprosit a zůstali spolu. Po půl roce repete. Tentokrát ho podváděla se starším chlápkem s dětma a ženuškou. Chlapík jí sliboval rozvod, a tak kamaráda odkopla (rozvod samo nebyl a holka měla smolíka). A jelikož kamarád je strašná citlivka - do ty holky byl hodně udělanej, v podstatě žil jen pro ten vztah, tak od rozchodu je slušná troska. Jeho život totálně ztratil směr. Vůbec neví, co má dělat. Dvakrát odletět do zahraničí, ale zas se vrátil, protože změna lokace nic neřeší. Teď se vztahů bojí a je totálně zaseklej - jak v práci, tak v osobním životě. A to trvá už asi dva půl roku.

 

Závěrem říkám, že být občas sebestředný kretén a chtít se cítit dobře, je občas to nejlepší co se dá udělat, ať už je to pragmatické nebo ne.

[AndyAaron]

Liqide, v tomhle s tebou stoprocentne souhlasim a klidne ti to podepisu. Co se mi nelibilo byl tvuj predchozi vyrok. Kdyz bych zil ve spokojenem manzelstvi, tak zenu neodkopnu jen proto, ze nemuze mit deti.

To jsou dve rozdilne veci

[Liqid]

Proto jsem psal, že je možnost adopce, nebo opatrovnictví, in vitro, atd. Ale kdyby je mít nemohla a ostatní možnosti jednoznačně odmítla, tak co pak? Proto jsem psal, že pro mě osobně je dítě (ideálně na cestě) jedním z mála důvodů, proč jít do manželství. Trochu mě zarazilo, kolik lidí tu psalo, že byl rozvod a děti ne. Bez dětí nevidím pro sňatek důvod (když pominu družstevní byt, jak zmínil kolega výše).

[decebal]

Jsem momentálně v životní fázi, kdy si chci užít co zdraví dovolí. Když se mi občas nějaký kamarád "pochlubí" co mu stará doma vyvádí (mimibazar není scifi) tak fakt koukám. Já proti vztahům a ženám nic nemám, spíš naopak. Ale když se dostanu do situace, kdy mi vztah nevyhovuje, bere mi čas, enegrii, peníze a nic mi nedává, tak nečekám a jednám. Znám lidi, který jsou moc pohodlný a raději si nechají doma s*át na hlavu, než aby něco udělali. 

 

Konkrétní příklad: Kamarád měl holku cca 5 let. Za tu dobu perfektně ochočenej. Dělal co řekla, nosil co řekla, myslel co řekla. Pak jí přišel na nevěru s nějakým pakem. Nějak se jí podařilo ho odprosit a zůstali spolu. Po půl roce repete. Tentokrát ho podváděla se starším chlápkem s dětma a ženuškou. Chlapík jí sliboval rozvod, a tak kamaráda odkopla (rozvod samo nebyl a holka měla smolíka). A jelikož kamarád je strašná citlivka - do ty holky byl hodně udělanej, v podstatě žil jen pro ten vztah, tak od rozchodu je slušná troska. Jeho život totálně ztratil směr. Vůbec neví, co má dělat. Dvakrát odletět do zahraničí, ale zas se vrátil, protože změna lokace nic neřeší. Teď se vztahů bojí a je totálně zaseklej - jak v práci, tak v osobním životě. A to trvá už asi dva půl roku.

 

Závěrem říkám, že být občas sebestředný kretén a chtít se cítit dobře, je občas to nejlepší co se dá udělat, ať už je to pragmatické nebo ne.

OK, tohle zní trochu jinak, já tomu rozumím, znám samozřejmě podobné případy, kdo  je v téhle zemi nezná, že jo, ale ta situace s tím otěhotněním mi přijde přece jen trošku odlišná. Já v podstatě s tou poslední větou souhlasím, ale dokážu si představit situace, které bych možná takhle řešit nedokázal.

[Farookh]

Liqid - jeden dobry dovod preco sa brat aj bez deti ti dam. My sme s manzelkou o svadbu zrovna zaujem nemali, neplanovali sme ju, az s detmi. A potom nastal u nej nahly zdravotny problem, bola nutna okamzita operacia. A ked som sa snazil dopatrat k informaciam co s nou je (jedine co som vedel je ze ju operuju) poslali ma do p..., nakolko som nebol pribuzny. To ze sme boli partnermi uz vtedy 8 rokov, nikoho nezaujimalo. Proste ma nechali hodiny cakat bez akejkolvek informacie, kym neprisli svokrovci, ktorym samozrejme okamzite vsetko povedali...

 

 

Odoslané z môjho iPhone cez Tapatalk

[docent]

Každý rozvod ať sporný či nesporný je stres. Když jsem se před lety rozváděl byla to docela ještě pohoda. Před dvěma měsíci jsem pomáhal realizovat rozvod jedné příbuzné a sedíc v soudní síni jsem tupě hleděl kam se to posunulo. Ani jeden neměl zájem na trvání manželství, na všem byli dohodnuti, děti zletilé, advokát k ruce. Skoro dvě hodiny trvající jednání se třemi svědky. Mně přiřkli dceru, dluhy, svobodu, ztracené iluze za pár minut. Závěrem. Slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost. Že Tě nikdy neopustím, budu při Tobě stát v dobách dobrých i zlých ... .

[zdenek.prachar]

Vzhledem k právě probíhajícímu rozvodu a zcela neuvěřitelnému chování mé snad již co nejdříve bývalé ženy si dovolím doporučit:

1. co nejlepšího právníka a řešit vše přes něj

2. pokud existuje zrnko podezření, že jeden bude dělat peklo, tak ke všemu přistupovat tak, že se stane to nejhorší a vše řešit písemně

3. pokud jeden peklo dělá, neustupovat a rovnou to řešit co nejdůrazněji a nejtvrději

Já nic z toho neudělal a nafackoval bych si. Stálo mne to zdraví, peníze, iluze... Opravdu - pokud hrozí, že jeden bude dělat peklo, doporučuji extrémní tvrdost a důslednost. Spousta lidí totiž ústupek a snahu se domluvit bere jako slabost a bez ohledu toho zneužije...

[straspol]

Vzhledem k právě probíhajícímu rozvodu a zcela neuvěřitelnému chování mé snad již co nejdříve bývalé ženy si dovolím doporučit:

1. co nejlepšího právníka a řešit vše přes něj

2. pokud existuje zrnko podezření, že jeden bude dělat peklo, tak ke všemu přistupovat tak, že se stane to nejhorší a vše řešit písemně

3. pokud jeden peklo dělá, neustupovat a rovnou to řešit co nejdůrazněji a nejtvrději

Já nic z toho neudělal a nafackoval bych si. Stálo mne to zdraví, peníze, iluze... Opravdu - pokud hrozí, že jeden bude dělat peklo, doporučuji extrémní tvrdost a důslednost. Spousta lidí totiž ústupek a snahu se domluvit bere jako slabost a bez ohledu toho zneužije...

Tesat do kamene. Takhle to bohužel je. Zbývá dodat, že pokud dělá peklo žena, má k tomu posvěcení všech státních orgánů.

Edited March 3, 2016 by straspol

[Conrad]

Co se týče rozvodu  v každém případě budeš zírat čeho je druhá strava schopna bohužel to že jsi lump a ona světice patří k rozvodu jako hrb k velbloudovi.

[Guest YPO]

Konkrétní příklad: Kamarád měl holku cca 5 let. Za tu dobu perfektně ochočenej. Dělal co řekla, nosil co řekla, myslel co řekla. Pak jí přišel na nevěru s nějakým pakem. 

no to ani jinak dopadnout nemohlo ... ještě sem nepotkal ženskou, která chce mít doma chlapa, kterej skáče jak ona píská ... je to tak historicky trochu proti přírodě

[decebal]

Jak to tady tak čtu, tak si říkám, on vás někdo nutil si tyhle případy brát za manželky? Protože jinak tomu nerozumím, charakterové rysy se přece neobjevují až u rozvodu, to jste si dobrovolně vzali něco takovýho?

[straspol]

Jo. Bohužel. byl jsem blbej jako kecky.

[Kairos]

Jak to tady tak čtu, tak si říkám, on vás někdo nutil si tyhle případy brát za manželky? Protože jinak tomu nerozumím, charakterové rysy se přece neobjevují až u rozvodu, to jste si dobrovolně vzali něco takovýho?

četl jsi něco o syndromu rockového bubeníka nebo hausmanovy teorie?

[Ivan Lelák]

Ivane, v takovém případě gratuluji k hezké zkušenosti. Ze svého okolí takový pár neznám.

Hezká zkušenost to nebyla, byl to stres. Ne díky vzájemným naschválům, v tom to byla pohoda, spíš se mi motalo hlavou těch 23 let, společné zážitky, kde se stala chyba, co budu dělat atd., prostě na několik měsíců mne to zahltilo. Pamatuju se, že i když byl vlastní rozvod formalita, stejně jsem byl ve stresu, tak jsem to chtěl odlehčit a vyrazil k soudu ve veteránovi Porsche 928, kterého jsem zrovna koupil. Potřeboval jsem ho přepsat, vše bylo hotové, jen zajít na dopravku, tak jsem tam cestou k soudu hodil papíry a od soudu jsem jel na dopravku pro TP a veteránské RZ. A pak jsem vyrazil tam co teď bydlím, měl jsem tam pár dnů koupený pozemek. Sednul jsem si do trávy, koukal na pozemek, tehdy louku, který je v pěkném, klidném místě (navíc ve vesnici bydlí několik výborných kamarádů), pokuřoval jsem, pálil mosty a představoval si světlou budoucnost. Den byl radostnější a ta budoucnost přišla, nikdy to nebylo lepší...

Tak vám všem držím palce a nezapomeňte, že něco končí, ale něco, třeba mnohem hezčího, začíná. Bohužel se to stalo, nikdo to nechtěl, ale zpátky to vzít nejde, jste bohatší o jednu zkušenost, byť nepříjemnou, posílí vás to, znovu začínáte a jste zkušenější, to je bezva, ne?