Bohužel se musím přiznat k jednomu vážnému prohřešku. Prohřešek proto, že si připadám jako analfabet. Když jsem si pořídil první seika pětky, nastalo postupně v mé duši velké uklidnění.
1/ Jednak proto, že jsem přestal být závislý na baterii (o solárních systémech jsem netušil, o hodinkách řízených radiem taky ne), ale hlavně
2/ proto, že hodinky obsahovaly neabstraktní číslice.
Poměrně rychle jsem si tehdy dokázal vybrat z nekonečné řady nabídky seika (ostatní značky měly mechanické hodin
Nastala doba zvykání na nové hodinky, vpodstatě si na ně budu zvykat celý život, protože proč bych je měl vnímat stejně za 20 jako za 10 let? Pokaždé budu starší a tedy moje vnímání bude jiné a tak nelze v žádném časovém úseku říci, že už jsem si na něco zvykl, nebo že jsem k něčemu dozrál a něco úplně pochopil. Další den může být vše jinak.
Jako prázdninové čtení jsem si zvolil knihu Čtyři tisíce týdnů od Olivera Burkemana. Kniha je o bláhovosti plánování, o tom, že čas nevlastníme a že budem
Bohužel jsem na jednom webu klikl na „komise“ nebo „bazar“ či co, kde jsou obvykle hodinky v hodnotách hodně přes sto tisíc kč, což taky byly, jenže se tam taky vyskytly za patnáct hamiltony.
Tyhle hamiltony jsem měl v merku už dlouho. Moje první mechanické hodinky jsou totiž seika pětky, které dle mého pocitu kopírují právě hamiltony. Sice trochu jiné, ale vlastně podobné. Což jsem ovšem nevěděl, když jsem si seika kupoval. Prostě se mi líbily. Z hlediska čitelnosti to jsou skutečně stále
Situace se vyvíjela dost chorobně, potřeboval jsem najednou koupit spoustu nových hodinek a udělat to tak, aby to rodina nezjistila a zároveň tak, abych je mohl nosit.
Obhajitelné by mohlo být právě to, že doma vysvětlím, že potřebuji tzv. hodinky do nemocnice. To se později ukázalo jako neobhajitelné, manželka se naštvala a začala mě považovat za magora, naštěstí se k situaci přestala vyjadřovat, zlomila nade mnou hůl.
Rozhodl jsem se, že do nemocnice si už mechanické hodinky nevezmu. Ani n
Jednou se mi stalo, že v hodinkách (casia, obr. 1) došla baterie a já nebydlel v té době ve městě, navíc byl víkend, musel jsem tudíž čekat, než budu moct jet do hodinářství pro baterii novou, když jsem tam dojel, tak se stalo, že baterii zrovna neměli. Tento otřesný zážitek mě vedl k zájmu o hodinky, jimž by baterie nedošla. Kamarád mi poradil, že existují hodinky, které se natahují samy, říká se jim automaty. A tak jsem se dostal k seiko pětkám. Za dva a půl tisíce jsem seika (obr. 2), bylo to
Hodinky odečítají čas života, sběr hodin je tedy možná trochu morbidní zábava. Místo abych se na čas snažil nemyslet, protože čím jsem starší tím rychleji mi plyne a tím rychleji se blížím ke smrti, obdivuji hodinky a tedy jsem chtě nechtě stále nějak v kontaktu s časem. V tom odmítání je přítomná fascinace, takže se oba proudy vědomí perou a možná ve své schizofrenii vytvářejí ten rajc, který můžu nazvat chronomagořinou. V samotném základu je popření i touha.
Někdy se na hodinky dívám jako zh
Na hodinky si zvykám léta.
Postupně se v mysli vytváří a buduje pocit domova nebo domáckosti. Proto je pro mne nákup hodinek velmi problematický. Na jedné straně po nich toužím, na straně druhé se netěším na dobu sžívání. Chtěl bych mít vytvořen rovnou ten domácí pocit bezpečí něčeho známého. Vždyť je potřeba naprosto okamžitě zjistit čas, nesmí mě nic rozptýlit, estetika času musí být dokonale sladěná s jistotou - jakýmsi proudem vědomí mezi hlavou a rukou. Hodinky musí být součástí ruky. Ne
Včera dorazily nové hodinky. Z bondie zaslali před tím fotku, jestli souhlasím s daným kusem, potvrdil jsem to - i když fotka nebyla úplně dokonalá, což se bohužel ukázalo jako problém. Když jsem hodinky rozbalil, zjistil jsem, že některé indexy zase nesedí. Nicméně tyto nepřesnosti již nejsou tak zásadní, abych zase posílal hodinky zpět. Někteří členové fóra mi radili, ať hodinky vrátím. Celkově mám z tohoto nákupu dost depresivní pocit. Samozřejmě, člověk nemá kupovat hodinky přes internet, má
Takže jsem vyjel s rodinou k mořu a těsně před odjezdem jsem uviděl na jednom internetovém obchodě hodně levně (o třetinu méně než je běžné) Citizen CB0260-81L. Řek sem si, že to risknu, hodinky jsem objednal a čekal. Naštěstí poslední den před odjezdem skutečně dorazily. Seiko Prospex SRPF79K1 jsem poslal na výměnu, která může trvat bůhví/jak/dlouho a tak jsem propadl pocitu, že je to důvod k nákupu hodinek jiných, které budou pro mne něčím jako úplně pro všechno použitelnými hodinkami. Samy se
Takže jsem odeslal
Seiko Prospex SRPF79K1 Special Edition Save the Ocean
na výměnu a dostal jsem se tedy do rozhodování, co si vezmu k mořu. Těšil jsem se na to, jak si budu fotit seika při západu a východu slunce a místo toho se musím rozhodovat mezi tím, co mám doma. Nechci si sebou brát několikatery hodinky, jistě si vezmu jedny. Každé hodinky, které mám k dispozici mají svá pro a proti. A tak kudy chodím, tudy přemýšlím, co si vezmu, každé řešení se objeví jako geniální, vydrží pár minut
Takže to vypadá, že se dohodneme, nějakou dobu to potrvá, ale díky tomuto fóru budu mít hodinky zpět a vpořádku.
Díky fóru píši proto, že bych se asi jinak neodhodlal k vrácení a spíš bych najel na styl: jsou to pochroumané hodinky, budu je mít rád jako chudáčky, o to hlubší citový vztah si s nimi vytvořím
Stejně mi vrtá hlavou, proč firma Seiko nekontroluje to co sjede z pásu. Nevím, jestli by se to např. u citizenu stalo... Každopádně od teď jsem o něco chytřejší a příště si budu dávat
Do světa mechanických hodinek jsem vstoupil v roce 2017, kdy jsem si koupil své první pětky. Před tím jsem měl jen hodinky na baterku, většinou casia a většinou tyto hodinky sloužily dlouhou dobu, až do ošoupání plastu
Při posledním vybití baterie jsem se rozhodl, že si pořídím hodinky, které mě nebudou stresovat - nebudu muset očekávat s napětím den, kdy se zastaví kvůli vybité baterii... Po pěti letech se najednou pětky začaly cca o pět minut denně zpožďovat, což mne přivedlo k studiu pro
Řešil jsem, kde vzít kameny pro kapesní, které mají velikost a tvar zcela mimo standard, který se dá koupit, je mnoho krásných strojků, které někdo zcela poničil nešetrným zacházením, ono když z 21 kamenů je jich třeba 8 vadných, tak ... u auta se tomu říká totálka.
Nakonec jsem koupil zkumavku nedokončených kamenů (tj. základní placka nebo půlkapka s/bez dírky, na hrubo broušené) někde na ebay a řeším to tak, že najdu vhodné kandidáty pod mikroskopem, přeleštím jim dirku, čímž zjistím jest
Švýcarské hodinářské dílničky prý začínaly tak, že v létě se hospodařilo a v zimě se vyráběly manufakturní věci na prodej. Místo lyžování jsem vytáhl soustruh a jal se spravit jedny obyčejné kapsáče. Když sem je kupoval, tak klasicky stav jak je, ale byly funkční, ...
Vyrobil jsem novou setrvačku, nový pin na základnu, který měl zjevně moc velkou vůli a začal čistit a procházet jednotlivé závady. Strávil jsem na tom dva týdny po večerech a opravdu bych nechtěl vědět, kolik by to stálo u mis
Tenhle recept jsem vopšlehnul vot českého mistra vařečky a rondónu, Zdendy Pólrejcha (verbal promine). Je to taková fajn rychlovka, ideální recept na večeři v hektickém dni. Jen to vykoštění stehna chce trochu fištróna. Mě to naučil táta už před pár lety a od tý doby to umim. Kdo by se s tim nechtěl párat, taky se daj koupit stehna už vykoštěný že jo. Potvory řeznický tam ale většinou nechávaj různý šlachy a chrupavky, což každej taky nemusí, proto doporučuju se v rámci kuli-edukace práci s nože
Když neni chuť na maso, za to je chuť na brambory (a to já mam často, páč sem prostě bramborovej) - zapečené jako takový simple pie, neboli jednoduchý slaný koláč. Dá se jako hlavní bezmasé jídlo, nebo i hutnější příloha třeba ke grilované krkovičce nebo kuřecímu steaku. Takže kdo se nebojí sacharidů, směle do toho, je to hodně žravý. A vůbec to neni zlý ani studený, třeba jako taková vydatná sváča. Ingredience: - brambory (7 větších) - cibule (3 střední bílé) - petrželka - vejce (4ks) - smeta
Kdo z vás se zúčastnil prvního kulinářského srazu nás nemocných chrono-chorobou (El Bundus nebo tak nějak se to menuje) loni v říjnu v Jeseníkách, už měl možnost ochutnat - vezl jsem tam skoro stejnou (jen čistě kachní) a z větší části se konzumovala na snídani. Paštika kombinující kuřecí a kachní s brusinkami. Nedávno jsem se rozhodl skoro po roce zas udělát pár porcí... no pár, nakonec mi zas ujela ruka a byl toho docela kotel. Já asi neumim vařit v malém množství. Nebo bych si měl dělat nákup
Na sladký moc nejsem, jak už padlo v úvodní předmluvě, ale moje drahá (a taky ta lepší) polovička zas docela jo. No a když už dělá smutný voči po několikáté, že by si po tom skvostném hlavním jídle (ehm, ehm... samochvála) dala nějaký ten dezert, mam v rukávu několik osvědčených (a díkybohu vcelku jednoduchých) receptů. Jedním z nich je právě i dnešní příspěvek - jablečný koláč, zvaný obrácený, protože je obrácený. --- POŘÁD MI NEJDOU NAHRÁVAT NOVÉ FOTKY, TAKŽE ZATIM JEN TEXTOVÁ POVÍDKA ---
Nedávno jsem měl váženou návštěvu v našem skromném příbytku, ctění rodičové nás poctili. Jelikož otec taky docela kuchtí - tady jsem to asi podědil - a je spíš příznivcem klasické krmě, nevymýšlel jsem žádné experimenty a jal se připravit tradičné české (řekl bych stále ještě sváteční) jídlo, tedy v čísle jednotném: rezeň a brsalát. Jak už tak to u mě bývá, vzal jsem sice klasický recept, ale přidal do něj pár svých (nebou mnou od někoho osobně obšlehlých) úprav. --- POŘÁD MI NEJDOU NAHRÁVAT N
Už je to pár dní zpět, co má drahá vyrazila za kultůrou a já se rozhodl jí návrat zpestřit oblíbenými roštěnkami. Dá se říct, že se jedná o roštěnky vídeňské? Asi jo. Nicméně jak jsem již předeslal na začátku, recepty se mám tendenci jen inspirovat a detaily si upravuji dle (mo)mentální nálady a kuli-rozpoložení. Proto i tady to neni 1:1 jak to páni ve Vídni vymysleli, ale výsledek přesto dopadl na jedničku - aspoň soudě dle vymeteného talíře. Jako posledně to zas trochu zkrátim. Neni to žádn
O víkendu jsem koukal na MasterChefa, kde borci a borky připravovali kuřecí kapsy. Což mě navedlo na myšlenku prubnout podobný recept, jen místo kapsy jsem se vydal cestou rolky. Bohužel němec zaúřadoval a já si vzpoměl, že bych to pro vás mohl cvaknout, až když jsem měl rolky hotové. Takže dneska cca půlka postupu a suroviny jen textově, a zbytek taky trochu zjednodušeně (mam ty recepty moc dlouhý). Ingredience: - kuřecí prsa bez kůže (na 6 rolek 3 prsa) - 1x mozzarella - 6 plátků šun
První příspěvek do blogu bude z italské kuchyně. Jedná se o rajčatovo-masové ragů, v podstatě hodně podobné klasické omáčce na špagety Bolognese. Základem je recept Emanuela Ridiho: http://www.sitalemvkuchyni.cz/recept/Sugo-Bolognese Rád se u receptů spíš inspiruju, než že bych se jich držel jako bible. Někdy takové řekněme odchýlení se z navigace vyjde, někdy taky ne Statisticky je to zhruba 9 z 10, což myslim neni zlý. Tentokrát to vyšlo, tak se na to vrhem... Ingredience viz. foto. Mas
Už je to tady! Už je to tady! Už je to tady! The time has come... Konečně jsem se tedy dokopal k založení kuliblogu, jakožto reakci na několik členů a jejich mírné popíchnutí v Kulináriu. No mírné... Když se tam začala formovat v podstatě petice za založení, začal jsem si trochu (víc) nadávat, že jsem nenastavil laťku v podobě počtu zájemců o blog vofous výše, než jen na 10 lidí. Samozřejmě si dělám legraci a všem moc děkuju za podporu - vážim si toho! Ještě než se pustíme do vaření, s
