nickolas - co bylo, je a bude

[nickolas]

Tak už to přišlo i na mě. 1000. příspěvek je po letech zde a napadlo
mě, že bych ho mohl využít k malému zabilancování.

Chronopostižení si mě našlo již coby hocha školou povinného. Tou
základní samozřejmě. A odhaduji to, dost možná ještě na 1. stupeň. Už
si to moc nevybavuji, ale řekl bych, že jsem se příliš nebránil, když
jsem tehdy dostal své první hodinky. No a jak jinak, než klasické
dětské Primky. Vím určitě, že to se mnou neměly lehké. Několikrát
přetáhnuté, pády, nárazy atd. No klasický kluk... Každopádně jsem je
měl rád a byl jsem na ně hrdý! Jejich život byl ukončen násilně, když
jsem s nimi, ve vzteku z dalšího přetáhnutí (asi 254.), mrsknul o zeď
a před rodiči pak předstíral jejich pád ze stolu na koberec...
Kupodivu mi to vůbec nevěřili a násilnou smrtí málem ukončili i můj
život.

foto web

Ale přežil jsem, mám tuhý kořínek, a má touha po dalších hodinkách
byla nakonec také ukojena. Tentokráte klasickýma digitálkama.
Pravděpodobně se sedmi melodiema...méně nepřicházelo v úvahu, to by
byl jeden společensky znemožněn. Nevím zda to byly přesně ty, jako na
obrázku, ale určitě jim byly podobné. A jak skončily tyto? To už
nevím, ale tipuji, že také neslavně...

foto web

Potom následovalo znuvu období Primek. Na modely už si
nevzpomínám...možná nějaké traktory, možná něco úplně jiného.
Každopádně už to byly dospělácké hodinky a k nim bylo dospěláckého
řemenu. No a jako správný skaut, jsem našel v hodinářství parádní kůži
(možná) s takovou tou podložkou (nevím jak se tomu říká) a na ní byly,
z každé strany pouzdra, vyraženy hlavy vlčáků. Byl jsem z něho úplně
paf. Bohužel, zde fotem nedoložím ani hodinky, ani řemínek...

Po přechodu ze základky na učiliště se výrazně zlepšila i má finanční
situace a přestal jsem být závislý pouze na darech. Teda ty bych rád
dostával i nadále, jenže má rodina si zcela nepochopitelně pamatovala
všechny ty neslavné konce předešlých kusů. Takže když jsem otci
vysvětloval, jak nutně potřebuju Prim Sport 2, tak mi sdělil, že až si
na ně našetřím, tak mi je koupí. I našetřil jsem velmi záhy. Jenže
tatík nařídil vyčkat až do vánoc. No to jsem nemohl akceptovat, takže
po praxi šup do hodinářství a Sporty byly na ruce...ovšem hezky za
své. Měl jsem z nich obrovskou radost a nosil je hrdě! A když náhodou
hrozilo, že bych je mohl ušpinit, nebo tak něco, nekompromisně
putovaly do kapsy. No a to se jim stalo osudným. Při jakési eskapádě,
kdy byly uloženy v kapse, aby nedoznaly úhony, mi z té kapsy vypadly a
já je již nenašel... Jen pro úplnost, to jsem je měl asi tak týden!

foto zapůjčeno od člena xcelsion

Ani to mě však z chronobundu nevyléčilo. Na praxi jsem si vydělával
čím dál víc, takže jsem si taky mohl dovolit nějaký ten nákup.
Následovalo tedy znovu digitální období. Z této etapy fotodokumentace
taktéž chybí...tentokrát naštěstí (tržnicové hrůzy).

Ale pak někde ve třetím ročníku, až byla almužna za praxi nejvyšší,
jsem spatřil svatý grál! Naprosto dokonalé Seiko 5!!! Za bratru 1700,-
Kč byly mé! Úžasné, úchvatné, dokonalé. A že byly sakra drahé, tak
jsem je z bezpečnostních důvodů z ruky nedal prakticky nikdy. A jestli
čekáte, že se jim to stalo osudným, tak je to od vás pěkně nepěkné!
Nestalo!!! Osudným se jim stalo mé vychloubání, jak jsou super
vodotěsné a nárazuvzdorné. Nárazuvzdornost jsem si samozřejmě vymyslel
a na to Seika doplatily... Rána nebyla nijak velká, ale na upadnutí
nápisu a ručky to stačilo. Sehnat tehdy hodináře, který by do toho
šel, bylo nad mé síly, takže hodinky šly do šuplíku. Tam odpočívaly
ještě nějaký ten rok, než odešly kdoví kam. Foto pouze příbuzného
modelu...ty své jsem nenašel.

foto web

A jak už to tak bývá, následovalo zase období digitální. čím jsem
začal, už ani nevím. Pokračoval jsem jakýmisi Casii, ale modely ze mě
netahejte. Každopádně, před nástupem na vojnu (tuším 1996) jsem v
jednom obchodě uviděl něco, co tam prostě zůstat nemohlo. Casio s
digitálním kompasem. No každý snad uzná, že jako budoucí paragán jsem
je tam nemohl nechat! Taky jsem jimi ten rok pěkně machroval a
nejednoho spolubojovníka pěkně štval. Něco takové tam ještě nikdo
neviděl. Dokonce jsem si na ně ušil řemínek s popruhu staré
krosny...takový ten, jak se jeho koncem hodinky přetáhnou, aby se
nezašpinily a neodřely. Přežily se mnou celou vojnu a i něco málo po
ní. Škarohlídům rovnou říkám, že jejich konec byl sice taky v šuplíku,
ale nyní již pouze proto, že mě přestaly bavit!!! Na vojnu jsem
odjížděl ještě s jedněmi Casii, ale ty jsem tam vyměnil právě za tu
krosnu...

foto web

Po návratu do pracovního procesu jsem se vrátil k analogovým
časoměřičům. První byly hranaté, obdélníkové Casia - zlato stříbrné na
tahu. Byl to čistý a nefalšovaný kýč, takže když jsem je zapomněl
kdesi na cestách v koupelně, byl jsem rád, že se pro ně nemám jak
vrátit. Foto naštěstí nemám. Další byly esteticky na úplně jiném
levlu. Ale něco jsem vytrpět musel, abych se k nim dostal. Musel jsem
koupit mraky cigaret značky Petra, rozbalit všechny krabičky, vytahat
z nich nějaké lístečky, poslat a doufat že dojdou včas. Došly! Poštou
jsem jako výhru obdržel parádní Calypsa. Neponosil jsem je dlouho,
takže se dožily dnešních dnů.

foto vlastní

Další akvizice byla z dílny slovutné americké značky Timex. Analogové
hodinky s elektrickým podsvícením Indiglo...no paráda! Chvíli jsem je
ponosil, ale nebylo to ono. To ono mě potkalo o něco později, v jedné
pasáži v Brně. Chronografy od Benettonu! Opět naprosto skvělé! Tedy do
doby, než jim upadnul čudlík.

foto web

Náhrada však přišla brzy. Hned po skouknutí (asi padesátém)
legendárního filmu Pulp Fiction. Glashütte po dědovi...doufám, že je
nosil celou dobu pouze na ruce Podle předlohy byl pouze ten
natahovací náramek. Bohužel tyto hodinky se dnešních dnů nedožily -
asi nějaký úraz či co. Je na čase udělat radost posměváčkům...

foto web

A následovalo opět období digitální... Nějaké to Casio, nějaké Timexy
Expedition, až jsem jakožto nadšený sportovec zatoužil po měřiči tepu.
A když už jsem měl několikery Timexy, tak proč jim nezůstat věrný...

foto web

Jenže ony digitálky zvládnou víc, než jen kompas a tepy. Dokonce prý
zvládnou kompas, tepy, teplotu, tlak, nadmořskou výšku a kdoví co
ještě dohromady! No nekupte to! Takže Suunto Advizor. Super outdoor
zařízení, které se mnou zažilo opravdu hodně, což je na něm velmi
patrné. Ale jsou to držáky, takže žijí dosud!!!

foto vlastní

Následovalo seznámení s Chronomagem a zjištění, že v mnoha ohledech
jsem pouhý amatér, neřku-li přímo žabař. Jak potěšující! Nebylo jiné
volby, než po letech návrat ke kořenům, tedy automaty. Dlouho jsem se
rozhodval zda jedny z posledních Seiko Samurai, nebo SNKF11. Z
dnešního pohledu to naprosto nelogicky vyhrály SNKF11...no nafackoval
bych si za to. Ale i tak je mám rád, byť je už téměř nenosím.
Vystudoval jsem s nima výšku, oženil se v nich, počal i "odrodil"
prvního kluka...

foto vlastní

No a na oslavu narození potomka to chtělo něco z vyšší ligy. Zvažoval
jsem Longines Hydroconquest a Tag Heuer Aquaracer. No a mnozí z vás
již jistě ví, že to vyhrály Oris Divers Date

foto vlastní

K nim po čase přibyly tehdy, i dnes, velmi módní Igeny, ale ty se
dlouho neohřály. Připadaly mi moc malé a lehké...

foto vlastní

Následovaly nové digi, Casio Riseman. Parádní limitka šedo-oranžová.
Stály sice víc, než obyč verze s rádiem, ikdyž byly bez rádia, ale ta
barva je boží! Jenže dvoje digošky neunosím a k Suuntům mám už citový
vztah. Takže taky šly.

foto vlastní

Jenže se mi po nich zastesklo, takže jsem je ze Sicqa začal tahat
zpátky. No dlouho se nebránil, takže jsme se dohodli. Jenže to bylo v
pátek a do pondělí dlouhá doba, takže jsem v sobotu objednal
legendární SKX009. Sicqovi se tímto znovu omlouvám a slibuji, že je z
něj ještě někdy dost možná zase tahat budu

foto vlastní

Pepsiny jsou parádní! Skoro jsem přestal nosit Orisy. Ani ty vytuněné
nožky (mnozí si pamatují) mi nevadily! Jenže oslava narození druhého
kluka si žádá něco echtovnějšího. A všichni moc dobře víme, kdo je na
špici pelotonu! Ten nejechtovnější! Herr Konrád!!! Díky KoFoLko

foto vlastní

No a co bude dál? Těžko říct...nějací favoriti jsou, ale víme jak to
dopadá. Favorité jsou zapomenuti a rodí se noví a noví. Takže nebudu
předbíhat událostem. Prostě uvidíme...
Jedno je jisté. Suunta, SNKF, Orisy a Konrádovky zůstávají doma na věky věků!

Všem, kteří dočetli až sem, se upřímně divím

[kdojinej]

Pěkný vyprávění...

[Frostie]

Hezke. Jen to v tvem pripade vidim na dalsi akvizici s touto specifikaci: celotitanove, titanove stezejky, titanove tycky, plne titanove dilky tahu, masivni titanova spona, celotitanove masivni nepruhledne sklicko bez antireflexu. To cele radeji jeste v uprave DLC-diamond like carbon. Obavam se, ze nic mensiho nema sanci na preziti...:-)

[kuncák7]

Máš to pěkně srovnaný. A dočíst to celé, to je pak už povinnost a čirá zvědavost  .

[nickolas]

Diky chlapci! Dalo to praci, najit ty fotky a vzpomenout si aspon zhruba, jak to slo za sebou

 

Frostie: ale tak zase takove prase nejsem! Ikdyz, zapomnel jsem k Orisum pripsat, jak jsem je utopil a drbnul safir...a o sramech na pouzdre by mohl Valis vykladat

[villain83]

Pekny cteni,dost jsem se natlemil:-)

[5etter]

Zdar

Pěkná promiskuita a to i v předchronomagovém období!

 

Zaujaly mě ty digitálky na druhém obrázku. Prožil jsem s něma skoro celou základku. Měl jsem postupně asi dvoje nebo troje. Kupovaly se tehdá u Vietnamců na tržnici a stály stovku. Šly docela napřed, každý den jsem je seřizoval podle Radiožurnálu. Nejčastěji se na nich ulomil tah, který byl složen z plíšků zalisovaných do sebe jen tak, bez osiček. Zezačátku byl hodně tuhej a nešel skoro ohnout kolem ruky, později se to vychodilo a kroutil se jak had. V tom černém obdélníku nahoře jsem měl nápis Montana. Bohužel, když dosloužily, tak jsem se je pokoušel rozebírat a později zkoušel, co vydrží, než se rozpadnou na atomy. Ty poslední jsem měl docela dlouho v šuplíku, ale při nějakém úklidu v pubertě jsem je vyhodil. Dnes mě to docela štve. Ze všech hodinek, které jsem kdy měl, na ně vzpomínám nejraději, asi proto, že jsem s nima prožil nejkrásnější léta dětství, machroval s melodiemi, nastavoval si budík, abych nepropásl Vegu s Hložkem nebo Magion s Jančaříkem, stopoval si s bratránkem, za jak dlouho oběhneme barák u babičky... Chtěl bych je sehnat, ale zdá se to nemožné...

[JaRooN]

 

...Chtěl bych je sehnat, ale zdá se to nemožné...

Petře, na íbeji jedny zrovna jsou. Zadej toto číslo do vyhledávaní a vyskočí na tebe: 271760203206

Upraveno 5. února 2015 uživatelem JaRooN

[Waya03]

Věru pestrá cesta. Tak přeju do budoucna už mín zdestruovaných nebo ztracených kousků :-)

[Kostra]

Hezké počteníčko a myslím, že jsi s tím svým rasováním hodinek ani jinam než k Damasko dojít nemohl:-) Teprve na tvé ruce, zdá se, zažijí ten pravý středověk a pak i bezvěrci prohlédnou a Konrád slavně na nebe vstoupí;-)

[5etter]

Petře, na íbeji jedny zrovna jsou. Zadej toto číslo do vyhledávaní a vyskočí na tebe: 271760203206

 

Jo, to jsou ony!

Ještě jsem si vzpomněl, že ten tah barvil ruku, jak jsem se trochu zapotil...

[McStinger]

Dobré čítanie. A vďaka za pripomenutie. Remeň s vlčiakom, to bol aj môj sen, ale nikdy som ho nemal

[Pavel K.]

Pěkná, pestrá cesta, aneb jak chronomagor životem šel...

[Návštěvník LukeD]

Parádní počtení, jen co je pravda! A gratuluju k tisícovce.

 

Zaujaly mě ty digitálky na druhém obrázku. Prožil jsem s něma skoro celou základku. Měl jsem postupně asi dvoje nebo troje. Kupovaly se tehdá u Vietnamců na tržnici a stály stovku. Šly docela napřed, každý den jsem je seřizoval podle Radiožurnálu. Nejčastěji se na nich ulomil tah, který byl složen z plíšků zalisovaných do sebe jen tak, bez osiček. Zezačátku byl hodně tuhej a nešel skoro ohnout kolem ruky, později se to vychodilo a kroutil se jak had. V tom černém obdélníku nahoře jsem měl nápis Montana. Bohužel, když dosloužily, tak jsem se je pokoušel rozebírat a později zkoušel, co vydrží, než se rozpadnou na atomy. Ty poslední jsem měl docela dlouho v šuplíku, ale při nějakém úklidu v pubertě jsem je vyhodil. Dnes mě to docela štve. Ze všech hodinek, které jsem kdy měl, na ně vzpomínám nejraději, asi proto, že jsem s nima prožil nejkrásnější léta dětství, machroval s melodiemi, nastavoval si budík, abych nepropásl Vegu s Hložkem nebo Magion s Jančaříkem, stopoval si s bratránkem, za jak dlouho oběhneme barák u babičky... Chtěl bych je sehnat, ale zdá se to nemožné...

 

Digitálky Montana jsem měl jako kluk též a taktéž jsem z nich bych svého času totálně odvařený. Už jen to přehrávání melodií mne dostávalo do kolen! Ale jak říkáš, moc dlouho netrvalo a rozpadly se na atomy...

[nickolas]

Dekuji, dekuji... Timto jsem podal jasny dukaz, ze chronomag je zcela bezpecne utociste. Blazen se taky nezblazni az v blazinci

[nickolas]

Rika se, ze dvakrat do jedne reky nevstoupis...ale my tady vime sve

Takze jsem splnil slib a vyprosil si zpet krasne barevne Risemany

 

[ondra_v]

Pěkné počtení.

[wizard-ov]

Ty Risemany vypadají dobře - čitelnost toho negativu je OK ?

[nickolas]

Vezmu ti je v patek Mi se strasne libi ta kombinace sede a oranzove. Inverzni displej k tomu ladi. Se zelenym osvetlenim jsou citelne perfektne. Bez osvetleni, ale za prisneho dodrzeni konkretniho pomeru naklonu displeje vuci oku a oklnimu svetu, jsou citelne podprumerne. Cili inverzni displej je uplne na hovno...ale vypada dobre

[nickolas]

A kdyz uz jsem tady, tak je treba pripomenout, ze i Prim Sport 2 uz jsou opet doma